I po skončení mého studia na vysoké škole jsem zůstal věrný tomuto prostředí. Stále působím na vybraných vysokých školách. Snažím se předávat své znalosti a zkušenosti dál. Vidím kolem sebe spoustu lidí, kteří se snaží fungovat podobně. Jednou z mých osobních hodnot je inspirace, a to pro mě mimo jiné znamená předávat dál to, co se člověk naučil.
Když však s odstupem pozoruji prostředí na školách, tak musím bohužel konstatovat, že se studenti jen velmi málo učí pracovat s informacemi a mnohé klíčové oblasti proletí jen povrchně a bohužel ani nepochopí jádro problému. Ptal jsem se jich, kolik knih ročně přečtou. Bylo to od úplné nuly až po maximálně pět knih. Myslím, že to je žalostně málo.
Mně vtloukali do hlavy, že mám na škole získat základní přehled a důležité je, abych věděl, kde informace hledat. Už ani to neplatí. Vědět, kde hledat informace dnes nestačí. Hlavně technické školy se nedají studovat z „prezentací“ pedagogů. V prezentacích jsou důležitá hesla, které se studenti naučí a myslí si, že zvládli danou problematiku. Opak je bohužel pravdou. Prezentace je sumář něčeho. Proč o tom píšu? Když pracuji s týmy a mám tam absolventa z vysoké školy, tak ten se vyzná v pojmech, umí „přeložit“ co je to výrobní systém, inovace, Kanban, sekvenční plánování, ConWip, 5S a všechny ty moderní názvy. Pokud však půjdete do detailů – jak postupně transformovat organizaci z pohledu výrobních systémů, naučit lidi vnímat přidanou hodnotu v procesech, zavést Kanban jako tahový systém řízení, proč jej právě implementovat, tak najednou nedostáváme žádnou odezvu. Nevím, jestli to je nedostatkem praktických znalostí, nebo tím, že základní informace dám na jeden slide v prezentací. Informace se sice učíme, avšak ne vždy je chápeme. Potom to souvisí i s tím, že je pro nás důležitější metoda/nástroj než cíl. Nerad bych se dotkl studentů, kteří na sobě opravdu pracují, snaží se problematiku chápat a jsou v detaile. Takové studenty si cením a věřím, že jich bude stále více a více. Určitě hraje velkou roli i pedagog, jehož úkolem je motivovat své studenty k tomu, aby o danou problematiku měli zájem a inspirovat je.
Současná doba je charakteristická tím, že máme enormní přístup k různým informačním pramenům a tak jsme informačně „přetíženi“. Osobně mám problém si vybrat opravdu kvalitní knihu, článek nebo jiný informační zdroj k různým tématům. Mnohé z odborných knih mi připadají, že se věnují více obecným informacím a jen velmi málo aplikačním příkladům a tím plýtvají prostorem. Myslím, že jsme přešli od kvality ke kvantitě. Bohužel. Je také mnoho knih, které popularizují, otevírají nové obzory, a to je správně, ale obecně kvalita odborných knih klesá.
Povrchní chápání problému vnímám i z mnoha rozhodnutí „od stolu“, aniž bych se šel podívat do procesu, reálně se přesvědčil a sbíral si fakta. Nemáme na to čas, alespoň to je častá reakce. Neplatí však, že „pomalu dál dojdeš“? Problém se nedá takto pochopit a ani vyřešit.
Vrátím se zpět k problematice na vysokých školách. To, že neumíme pracovat s informacemi a málo se noříme do problému má i jiné důsledky. Jedním z nich je i způsob vyjadřování a naše úroveň ústního a písemného projevu. Samozřejmě, že je to ovlivněno i naším typem osobnosti.
Zkusme tedy ještě před tím, než se do čehokoli pustíme, tak nejprve problém pochopit a až potom hledat řešení. Východní kultury nejprve problému projeví úctu a až následně jej řeší.
Rád bych tento krátký blog uzavřel malým citátem od Taiichi Ohno: „Radši pochopit než okopírovat.“
