Kritické myšlení je dnes jednou z klíčových dovedností v organizacích, a to bez ohledu na to, jakou roli v nich zastáváte. A pokud mám být upřímný, je zásadní i pro každého rozumně uvažujícího člověka v dnešním světě, kde je mimořádně důležité řešit problémy objektivně a umět posoudit kvalitu informačních zdrojů.
V osobním životě i v práci se však často až příliš spoléháme na své znalosti a minulé zkušenosti. Kvůli tomu děláme unáhlené závěry a rozhodnutí. Jako jednotlivci i jako týmy jsme neustále vystaveni rozptýlení, které narušuje naši pozornost. Současně čelíme tlaku jednat rychleji a posouvat aktivity v podnikání dopředu, i když nemáme vždy jasné směřování nebo strategii. Právě zde vidím dva základní problémy: chybějící strategii, ke které bychom v organizaci mohli průběžně kalibrovat svůj „vnitřní kompas“, a nedostatek disciplíny zastavit se, dát si čas a rozhodovat rozvážně. Často pozoruji, že organizace řeší témata, která ani nemohou ovlivnit, a přesto na ně vynakládají drahocenný čas.
V důsledku množství informací, rychlého technologického vývoje a dynamického prostředí lidé často nevědomky upadají do paradoxu, který jedna kniha výstižně nazývá „past naléhavosti“. Tento pojem dokonale vystihuje podstatu problému. Past naléhavosti se stala vzorcem chování – tendencí rozhodovat příliš rychle, protože je mnoho témat a požadavků, které „je třeba řešit hned“. Je to však paradox, protože právě naléhavost omezuje kreativitu, inovace a efektivitu rozhodnutí. A přitom právě tyto schopnosti tvoří jádro kritického myšlení.
Kritické myšlení znamená používat racionální, logické a strukturované uvažování místo instinktivních a okamžitých reakcí na každodenní problémy a konflikty. Jde o proces sběru informací, jejich analýzy z různých perspektiv a posuzování jejich platnosti na základě logiky a vzájemných souvislostí. Je to schopnost nahlížet na problém tak, abychom o něm dokázali rozhodovat novým způsobem a hledali dlouhodobá řešení. Cílem kritického myšlení je nalézt nejlepší možné řešení s maximální podporou všech zúčastněných. Takový proces dokáže v konečném důsledku ušetřit čas, peníze i stres.
Když se nad tím zamyslíme, tak díky kritickému myšlení:
- zlepšujeme schopnost analyzovat informace,
- učíme se přemýšlet mimo zavedené vzorce,
- jsme kreativnější při hledání řešení,
- umíme pracovat se systematickými plány a zvyšujeme důvěru i úspěšnost svého rozhodování.
Kritické myšlení může aplikovat každý z nás – jde o konkrétní kroky, které vědomě vkládáme do svého rozhodovacího procesu. Prvním z nich je zpochybňování předpokladů a předsudků. Nepohlížejte na problém pouze optikou vlastních zkušeností a přesvědčení, protože tím si často nevědomky zužujete možnosti a volíte krátkozraká řešení. Tento stav obvykle nastává tehdy, když nemáme dostatek důkazů, že námi preferované řešení bude skutečně fungovat, a přesto si vybíráme z několika variant, aniž bychom byli o některé z nich přesvědčeni. V takových momentech je užitečné zastavit se a položit si tři otázky: Hledám informace, které potvrzují můj předpoklad, nebo se ho snažím i zpochybnit? Rozhoduji se jen na základě minulých zkušeností a předpokládám, že budou platit i pro aktuální problém? Opravdu jsem použil metodu „pětkrát proč“ a identifikoval klíčovou příčinu problému?
Dalším krokem je logické uvažování. Pokud máte návrh nebo argument, analyzujte ho logicky, abyste zjistili, zda je skutečně platný. Zvažte, zda důkazy, o které se opíráte, opravdu podporují váš závěr. Zamyslete se nad tím, zda zdroje, ze kterých čerpáte, jsou důvěryhodné. Posuzujete situaci na základě faktů, nebo jen domněnek? Prověřili jste různé scénáře vývoje? Naše schopnost logického uvažování bývá ve většině případů dobrá, ale její kvalita závisí na tom, jak kvalitní informace do ní vložíme.
Důležitým prvkem kritického myšlení je i aktivní a otevřené naslouchání. Pokud ve snaze najít rychlé řešení příliš spěcháme, mnohdy se soustředíme spíš na to, jak budeme reagovat, než na to, co skutečně říká druhá strana. Aktivní naslouchání znamená zaměřit se na pochopení sdělení, abychom dokázali položit správné a smysluplné otázky. Příliš rychlá reakce často vede k tomu, že hodnotíme situaci jen podle minulých zkušeností, aniž bychom pochopili argumenty.
Zásadní je také schopnost formulovat lepší a důslednější otázky. Jak píše J. Coleman: „Jádrem kritického myšlení je schopnost formulovat promyšlené, odlišné a účinné otázky.“ Chceme-li položit lepší otázku, měli bychom zohlednit dvě věci: komu ji pokládáme a která forma otázky nejlépe podpoří hlubší pochopení problému. Otázky by měly být otevřené, ale konkrétní a přímo k věci. Měly by zpochybnit předchozí závěry, nabídnout jinou perspektivu a podnítit tým k diskusi nebo dalším analýzám.
Součástí kritického myšlení je také vytvořit prostor pro diskusi. Pokud je problém složitý a důležitý, je o to zásadnější odolat zbytečné naléhavosti. Zastavte se a zhodnoťte, zda máte dostatek informací, správné lidi i správné porozumění situaci. Pokud ne, naplánujte si proces, který vám umožní věnovat se problému několik dní nebo i déle. Během dne si vytvářejte prostor na zamyšlení a formulujte otázky, které následně položíte týmu. Tento prostor zvyšuje efektivitu výsledného rozhodnutí.
Za největší překážku přirozeného uplatňování kritického myšlení považuji právě pocit naléhavosti. Je pravda, že v provozu nebo jiných procesech existují situace, kde je nutné reagovat okamžitě. Proto máme krizové plány a postupy pro úraz, skoro nehodu a podobně. Když se však podíváte do těchto příruček, jejich cílem je nejprve stabilizovat situaci – získat čas a prostor pro dlouhodobé řešení. To první nám jde výborně. To druhé, dlouhodobé řešení, mnohem méně.
Buďte jiní.