Setkávám se s otázkou, která souvisí s mým přístupem k procesu rozhodování a uplatňování myšlenek. Uplatňování a realizace nápadů vychází z předpokladu, že v ně věříte a jste rozhodnuti je převést do praxe. To je důležité uvést hned na úvod. Můj přístup k rozhodování spočívá v hledání společného řešení založeného na konsensu, kterému věřím. Vnímám, jak velký je rozdíl mezi hledáním konsensu a kompromisu. Kompromis vnímám jako výsledek, kdy se obě strany vzdají části svých požadavků, aby se setkaly na půli cesty. Zatímco konsensu je dosaženo na základě vzájemné shody, kompromis představuje hledání řešení, které je přijatelné pro všechny, i když nemusí být pro nikoho optimální. Kompromis není dobrý. Každá ze stran udělá ústupek ze své pozice a z dlouhodobého hlediska se tak dojde k řešení, které není ideální pro nikoho, ale přijatelné pro všechny. Kompromisní řešení se nám pak může v budoucnu vrátit. Problém jsme totiž vyřešili jen částečně. Hledání konsensu je na druhé straně časově náročnější, avšak více podporuje otevřenou, udržitelnou a transparentní firemní kulturu.
Žijeme však ve světě, který je založen na rychlých rozhodnutích. Zkuste si přesto osvojit proces, který je postaven na kladení správných otázek, empatii, vnímání klíčových osob v celém procesu a vůči svému okolí transparentní a udržitelný v čase. Existuje vůbec takový? Ano, existuje. Rozhodnutí založené jen na pocitu, že se musíte rozhodnout právě teď, nebývá správné. Platí, že pokud vnímáme jen to, co očekáváme, pak vidíme spíše obsah své vlastní mysli než to, co je skutečně před námi. Toto není můj výrok, ale staré japonské přísloví.
Jsou mezi námi stálé organizace, které podnikají několik desítek, případně stovek let a jsou stále aktivní. Jejich systém bývá častokrát postaven právě na udržitelnosti a správném rozhodovacím procesu. Existují i organizace, které zanikly ne kvůli rychlosti rozhodování, ale proto, že jejich rozhodnutí nebyla správná.
Každý k tomuto procesu může přistupovat různě – intuitivně, promyšleně a koncepčně. Pokud vám záleží na výsledku rozhodnutí a chcete své nápady skutečně uplatnit, musíte tomu věnovat čas a přípravu. Osobně procházím čtyřmi fázemi: od nápadu a konceptu, přes zamyšlení nad klíčovými osobami, až po hledání konsensu a nakonec rozhodnutí a realizaci návrhu.
Nápad či myšlenku formujeme buď sami, nebo společně v týmu. Naše návrhy musí obsahovat srozumitelné vysvětlení, co je daný koncept zač, jaký problém řeší a proč je dobré jej uplatňovat a rozvíjet. Je to vlastně naše první sumarizace, se kterou budeme pracovat dál. Potom si připravme seznam klíčových lidí, které je důležité zapojit do tohoto nápadu. Musíme zapojit lidi s rozhodovací pravomocí i ty, kteří mají vliv, protože právě oni budou mít konečné slovo. Potom musíme určit osoby, které budou s našim návrhem pracovat. V závislosti na podnikové kultuře možná budeme potřebovat určit i potenciální lidi, kteří by mohli z nějakého důvodu myšlenku zablokovat. No a nakonec existuje pravděpodobně větší skupina lidí, kterých se tato myšlenka dotkne a budou s ní přicházet do styku, ať už přímo nebo nepřímo. Tito lidé jsou také velmi důležití, neboť mohou poskytnout jedinečný pohled. Potom začneme mluvit se všemi lidmi na našem seznamu. Pořadí se může lišit a velmi závisí na povaze myšlenky a nápadu. Někdy může být rozumné začít s nejdůležitější osobou na seznamu. Jindy může být lepší začít s některými odborníky a specialisty, aby byl nápad, co nejvíce přepracován. Celý tento proces je takto velmi otevřený a transparentní. Záměrem je sumarizovat jejich zpětnou vazbu s cílem zlepšit nápad pro všechny. Nechceme měnit názory ostatních, ale vtáhnout je do procesu jejich vlastní aktivitou, nápady a postřehy. Tak tvoříme a hledáme konsensus a kompromis. Musíme být pozorní, vyslechnout si jejich obavy a věnovat čas hledáním řešení. Na konci budování konsensu můžeme zjistit, že náš nápad nebyl tak dobrý, jak jsme si mysleli – nebo že se naopak výrazně zlepšil. Nakonec dosáhneme okamžiku, kdy můžeme nápad předložit a zrealizovat. Jelikož byl nápad v průběhu procesu dostatečně prodiskutován, samotné závěrečné rozhodnutí obvykle proběhne rychle a bez nečekaných překvapení.
Pokud jste nyní v situaci, že potřebujete uplatnit novou myšlenku nebo nápad, zkuste se podívat na celý proces trochu jinýma očima. Direktivní prosazování myšlenek v hierarchii není nejlepší cestou k otevřené a transparentní komunikaci založené na pevném hodnotovém systému.