S touto otázkou se setkal nebo si ji minimálně jednou v kariéře položil asi každý z vás. Kde jsou ty hranice? Na jedné straně víme, že naše produktivita práce je oproti státům v EU i některým ostatním velmi nízká. Pravdou ovšem je, že se každý rok zlepšuje. Nemusíte studovat statistiky. Stačí, když si vezmete mzdové náklady ve firmě a nahradíte ho hranicí vyspělých států v EU, který je nad 3600 EUR. Bude vaše firma v zisku nebo ve ztrátě? Nyní si zkuste odpovědět na otázku, kde jsou hranice zvyšování produktivity. Samozřejmě, že tento parametr ovlivňují další faktory, jako například cena vstupního materiálu, celkové daňové zatížení, úroveň režijních nákladů apod.
Když jsem byl loni v zahraničí na jedné univerzitě, tak mě tam zaujala jedna výborná přednáška, jejíž nosnou částí byla ekonomická situace Japonska a vývoj jeho produktivity. V 90. letech bylo Japonsko velmi spojováno s pojmy jako jsou efektivní inovace, kontinuální zlepšování procesů, zvyšování produktivity apod. V tomto období dosahoval příjem na domácnost kolem 5300 USD za měsíc. V roce 2009 klesl tento příjem na 3400 USD za měsíc a poklesl oproti roku 2008 o 4,6 %. Jaké byly hlavní důvody poklesu příjmu? Existuje rozdíl v názorech ekonomů ohledně konkrétních faktorů, které vedly k tak výraznému poklesu. V jednom se však shodují – zvyšování produktivity dosáhlo svého maxima. Vznikla ohromná kapacita ekonomiky, která nebyla schopna se transformovat do nových oblastí podnikání – inovace produktů a inovace podnikatelského prostředí. Kromě tohoto faktu hraje svou roli také systém řízení japonských firem, jejich flexibilita a také kulturní zábrany expanze na čínský, korejský a indický trh.
Špička v oblasti elektroniky, firma SONY, byla v 90. letech v čele oblasti inovací. Každý si pamatuje na walkman a dnes? Její roli přebrala firma Apple se svou koncepcí Ipodu a následně vzhledem ke změně preferencí na trhu Ipadu. V oblasti televizorů je situace podobná, dnes je v čele Samsung, TCL a LG.
Tento příklad nepíšu z důvodu, že bych chtěl zpochybňovat jednotlivé přístupy nebo principy produkčních systémů jako je TPS (Toyota Production System). Právě naopak! Mají ohromný význam pro konkurenceschopnost podniku. Musí však kontinuálně navazovat na oblast inovací. Pokud budete zvyšovat produktivitu, tak se dostanete do situace, že už nemůžete jít pod úroveň přímých nákladů výroby (a to hlavně pod úroveň přímých materiálových nákladů) a zůstává nám oblast režií, ať už správních, odbytových nebo výrobních. Ze svých zkušeností vím, že v oblasti režií mají firmy velké rezervy.
V nevýhodě jsou firmy, které nemají svůj vlastní výzkum a vývoj. Častokrát jsou hodnoceny pouze na základě produktivity. Sám jsem byl svědkem několika případů, kdy firma neplnila výrobu ve stanovených nákladech a tak se celé výrobní zařízení stěhovaly dále na „východ“, kde jsou mzdové náklady nízké a firmy mají možnost „více plýtvat“.
Na závěr stačí jen doplnit – kde končí hranice zvyšování produktivity, tak právě tam začíná hranice inovační změny výrobku nebo inovace podnikatelského systému.
