Pravidlo 1:10:100

Toto pravidlo má obecné uplatnění, avšak se primárně zabývá předvýrobními procesy a procesy při výzkumu a vývoji. Pravidlo 1:10:100 je obecně platné a popisuje vliv nákladů na realizaci změny při životním cyklu výrobku. Pokud realizujeme změnu ještě ve fázi vývoje, přípravy konceptu a kreslení výkresové dokumentace, tak jsou náklady jednotkové. Pokud realizujeme změnu při ověřování výroby a procesu, když už máme připravené přípravky, nástroje a další potřebné vybavení, tak nás změna stojí desítkové náklady. Pokud však realizujeme změnu v sériové výrobě na základě zpětné vazby od zákazníka nebo reklamace, tak nás stojí změna stovkové náklady.

Takže tento princip popisuje jasnou aktivitu – uspořádat procesy ve vývoji tak, abychom byli schopni vyvíjet produkty za co nejkratší dobu a do výroby předávali výrobky, které jsou připraveny, aby se vývoj a úpravy neřešily ve výrobě.

V současnosti se ve vývoji často setkáváme s mnoha problémy, které bych shrnul do těchto základních bodů:

Nejasná specifikace vyvíjeného produktu z hlediska funkcí, parametrů apod.
Nekompletní technická dokumentace, která následně neumožňuje v požadovaném čase objednat materiál, vstupní komponenty, přípravky apod.
Změny na výrobku na poslední chvíli.
Chybně interpretované závěry z trhu.
Dlouhé průběžné časy na zpracování zakázky v administrativních a technických odděleních firmy.
Minimální učení se mezi jednotlivými vývojovými projekty.
Sledování a řízení v průběhu vývoje, které je mnohokrát orientováno na plnění úkolů a na výsledek.
Celkový přístup k řízení životního cyklu výrobku.

Řešení těchto problémů, jakož i naplnění hlavního cíle tohoto principu můžeme řešit efektivním nastavením základních pilířů štíhlého vývoje výrobků. Momentálně se této problematice věnuji detailněji než v minulosti a uvědomuji si, jak velký potenciál se skrývá v řešení vývojových procesů. Jednotlivé stavební kameny štíhlého vývoje jsem si popsal v těchto bodech:

  • Management toku hodnot – orientace na správnou identifikaci hodnoty pro zákazníka.
  • Hodnotové inženýrství a DFX – realizace vývoje produktu z pohledu montáže, výroby, logistiky apod.
  • Modularita, standardizace a unifikace produktů – tvorba modulárního vývoje, unifikace produktového portfolia, materiálu apod.
  • Projektový management – řízení inovačního projektu s jasnými milníky, výstupy a jasně definovanou strukturou.
  • Inovační techniky (TRIZ, WOIS, Bionika apod.) – znalost inovačních metod, které nám pomáhají v hledání technických řešení, protiřečení apod.
  • Zkušenosti pracovníků a týmová práce – pravidla pro sdílení know-how pracovníků vývoje, práci v týmu a rozdělení rolí v rámci týmu.
  • Simultánní a integrované inženýrství – řešení většího množství konceptů, které se následně zužují.
  • Podpora Kaizen aktivit – kromě podpory Kaizen aktivit se v tomto bodě skrývá úzká spolupráce průmyslovými inženýry i implementace prvků štíhlé administrativy.
  • Production Preparation Procesess – tento proces řeší ověření navržených výrobních, montážních, logistických i dalších procesů při reálné simulaci na papírových nebo jiných modelech.
  • CA technologie – podpora SW řešení a IT podpory procesů při výzkumu a vývoji.

 

Nezapomínejte na tento princip! Směřováním našich aktivit do předvýrobních etap předejdeme mnoha problémům, které nám pak způsobují dodatečné náklady v sériové výrobě.

Podobnou tématiku najdete i v článku o Lean designu zde.